Na Pow-wow jsem byl opravdu zvědavý. V noci pršelo a když přestala ještě svítit baterka uprostřed bažin, rozhodl jsem se zanechat hledání koňovi a přespat kde jsem. To jsem ještě nevěděl, že stanu praskne tyčka. Ráno bylo krásně, ušel jsem zbývajících 200m do kempu a sušil. Indiánské setkání nebylo příliš ortodoxní a tak jsem se nemusel ani stydět za stan a kraťasy a tak. Pozvánky běžely opravdu od úst k ústům, takže třeba pro dřevo šli opravdu všichni a bylo hned. Taky bubnování stálo za to. Přijela fůra dětí. A večer - ohňová show.